Podniká i přes Touretteův syndrom!

Ivo Toman se narodil s Touretteovým syndromem. Má hodně viditelné i slyšitelné tiky. V šesti letech navíc onemocněl meningitidou.
reklama

Těžko se to skrývá. Je to vidět a slyšet. Ve středověku takové lidi upalovali. Pokládali je za posedlé ďáblem.
Život člověka to změní pořádně. Už ve školce se mu posmívali, že je jiný. Ve škole ho to nebavilo. Vyrostl v hornickém prostředí, kde rozhodovala hrubá síla a neúcta k těm, kteří vynikají. Nejraději si četl. Rád se vzdělával. Lákalo ho to nedostupné. A tak si četl o mořích, dějiny a životopisy.
Touretteův syndrom je doprovázený různými dis-poruchami. Ivo Toman je disgrafik a nedokáže čitelně psát. Navíc se nedokázal soustředit na povel. Šlo to jen tehdy, když byl sám a nikdo ho neviděl. Místo do třetí třídy ho učitelka chtěla poslat do zvláštní školy. To se stává dětem s Touretteovým syndromem často. Dodnes se o tom moc neví.

Byl zamindrákovaný
Neuměl vycházet s jinými lidmi. A v pubertě nastal další problém. Žil v přesvědčení, že ho žádná holka nikdy nebude chtít, protože má tiky. Jak to řešil? Cvičením, aby druhým ukázal, jaký je "bouchač" a alkoholem, aby to dokázal i sám sobě. Protože však má pravou stranu těla méně vyvinutou, ve sportu také díru do světa neudělal.
Na vysokou školu šel do Zvolena na Slovensku. V té době se už učil dobře, měl prospěchové stipendium a navíc si přivydělával i potápěním, které tehdy bylo velmi dobře placené. A jak sám tvrdí: "Všechny peníze jsem pak propil. Zvolen mi ale změnil život! Poznal jsem jiný svět a poznal jsem tam lidi, kteří mi ukázali knihy o osobním rozvoji."
Po převratu se začal opět vzdělávat. Na trhu se objevily knihy o marketingu, životopisy podnikatelů a jiná, do té doby zakázaná literatura. A on je doslova hltal.
V Havířově koupil stolárnu. A brzy přišel největší průšvih jeho života. Bylo mu 29 a měl milióny dluhů. Zjistil, že marketingové teorie profesorů z vysokých škol a z Ameriky v našem prostředí moc nefungují.

Začal prodávat
Tehdy ho kolega ze studií seznámil s přímým prodejem. Přes den byl ve stolárně a večer dělal podomního prodejce, aby měl na výplaty zaměstnanců. Stolárnu pak prodal, aby dluhy dále nerostly.
V prodeji byl dobrý. Proto ho požádali, ať školí jiné prodejce: "To byl pro mne šok! Mám přece tiky, dokonce i zvukové. A já mám druhým říkat, jak se mají chovat při prodeji?" Nakonec ho ale přemluvili, a tak začal školit ostatní.
O přímém prodeji napsal několik knih. A najednou se začali ozývat lidé a firmy, že by chtěli jeho školení. Ještě více se proto vzdělával.
Hlavně chtěl dokázat, že to, co už ví a školí, jde uplatnit i v praxi. Potřeboval "laboratoř", kde by to ověřil v praxi.

Založil vlastní firmu
Založil proto společnost TAXUS International. Už věděl, že marketing a to, co nazval Marketingová psychologie, rozhodují o úspěchu. Nejdůležitější je umění ovlivňovat druhé lidi žádoucím směrem.
Jenže neměl výrobky. Začal tedy s tím, co bylo po ruce - potravinové doplňky. Ty však dovážel a neměl nad nimi kontrolu. Firmu rozšířil na Slovensko a do Maďarska. Stále hledal vhodný produkt a stále testoval svou Marketingovou psychologii ve své firmě. V roce 2002 se přestěhoval do Prahy.
S manželkou, která je jazykově velmi nadaná, vytvořili vzdělávací jazykový program pro samouky Revoluční angličtina TAXUS Learning(r). Manželka ovládá pět jazyků a on ví, jak ovlivnit lidský mozek. Dnes se Revoluční angličtina a němčina prodává již v pěti zemích.

Instinkt zabijáka
Po 16 let studia, příprav a testování své praktické znalosti Marketingové psychologie Ivo Toman shrnul do vzdělávacího videoškolení Instinkt zabijaka, který pomáhá podnikatelům a firmám vyhrát na trhu.
Psychologií se začal zabývat kvůli svému postižení. Pomohl tím nejen sobě, ale i desítkám tisíc jiných lidí. A to jak netradiční Revoluční angličtinou a němčinou, tak i Marketingovou psychologií.
Dnes může i s tímto postižením důstojně žít a cestovat tak, jak to chtěl už před 30 lety v malé hornické vesnici. Hlásá, že problémem není samotné postižení, ale to, jak se k němu postavíte. Rozhodující bylo, že se nikdy nevzdal. Většina lidí s problémy totiž časem rezignuje.


Reportáž o Ivu Tomanovi

Bez reformy nebude na výplatu důchodů

Česká populace stárne nejrychleji v Evropě. Už za třináct let bude každý čtvrtý občan starší 60 let, zvyšuje se i počet osmdesátníků a starších lidí. Demografický vývoj zvyšuje nároky na výdajovou stránku státního rozpočtu. Financování penzí představuje 28 procent všech výdajů. Současným dvěma milionům starobních důchodců se ročně vyplácí 273 miliardy korun.
Proto chce vláda už za několik týdnů přijít do sněmovny s návrhem zákona, který by upravoval věkovou hranici odchodu do důchodu na 65 let od roku 2030, prodloužil nutnou dobu pojištění z 25 na 35 let a zavedl třístupňový invalidní důchod.
Klíčová ale bude až další fáze, v níž se rozhodne o podílu dobrovolného připojištění na výpočtu důchodu. Zatím se politické strany dohodly, že soukromé spoření bude dobrovolné. Podle Miroslava Opálky z KSČM by rozhodující váhu v penzijním systému měl mít nadále státní pilíř a privátní by měl být jen doplňkový. Nečasův předchůdce Zdeněk Škromach (ČSSD) upozorňuje, že stát negarantuje důchodové připojištění. „Kdyby penzijní fondy klekly, ani státní rozpočet by nestačil sanovat takovou díru,“ řekl Deníku Škromach.
V Česku se nyní dobrovolně připojišťuje tři a půl milionu lidí, tedy přes padesát procent aktivní populace. Jejich vklady jsou ale velmi nízké. Předseda představenstva ING penzijního fondu Jiří Rusnok problém vidí v tom, že lidé dnes platí vysoké povinné odvody na důchody, a nemají tedy motivaci se připojišťovat.